Ve chvíli, kdy se na sebe díváme do zrcadla nebo sledujeme své fotografie, býváme ke svému vzhledu velmi kritičtí. A pokud nám snad někdo řekne, že vypadáme dobře, myslíme si o tom své a většinou rovnou předpokládáme, že to dotyčný stejně říká jen ze slušnosti. Koneckonců, přece není slepý a musí vidět to samé, co my, nebo ne?

Ve skutečnosti je to ale trochu složitější. Náš mozek přirozeně funguje tak, že sebe sama vnímáme jinak než ostatní. Jedno trefné přirovnání říká, že na svůj vlastní obličej hledíme jako na fotografii ve vysokém rozlišení, zatímco ty ostatní vnímáme spíše jako impresionistické obrazy. Mimochodem, právě pro způsob, jakým dokázal naše vnímání světa využívat pro vytváření estetického dojmu, byl a je impresionismus tak oceňovaným uměleckým směrem. Zkrátka a dobře, do zrcadla se díváme vždy velmi kriticky a neunikne nám žádný detail. Kvůli tomu však nejsme schopni ocenit celkový dojem z „uměleckého díla“.

Pozor na zvětšovací zrcadla

Aby toho nebylo málo, z nějakého důvodu se v koupelnách velmi často používají zvětšující zrcadla. Časopis Vogue tuto praxi jednou označil za „zbraň hromadného ničení“. Již takhle máme tendenci řešit každý detail, který je však díky zrcadlům navíc ještě zvětšený a zvýrazněný. I ta nejmenší vráska vypadá jako Grand Canyon. Jak si za této situace udržet zdravou sebedůvěru?

Ukradený čas

Co to všechno znamená? Klienti estetické operace nevyhledávají z marnivosti nebo svého narcismu, nýbrž především proto, aby obnovili svoji otřesenou sebedůvěru a zkrátka se cítili lépe. Nejde jim o to, co o nich říkají ostatní, ale o to, jak sebe a svoji identitu vnímají oni sami. Zvláště ženy mají často pocit, jako by jim jejich čas někdo „ukradl“. Právě ženy totiž často dávají přednost druhým před sebou samými: manžel, partner, děti nebo dokonce domácí mazlíčci. Ti všichni mnohdy dostávají péči, kterou si sama žena odpírá. K tomu se navíc přidává menopauza a další faktory jako je stres, který taktéž podporuje procesy stárnutí. Ženy navíc na kliniky plastické chirurgie přicházejí s pocity viny za to, že chtějí podstoupit zákrok, který přece není nezbytně nutný. Je zajímavé, že muži tyto pocity nemají, spíše je vnímají jako zaslouženou odměnu.

Průměrný čas vedoucí od prvních myšlenek na facelift přes sbírání informací až po finální rozhodnutí trvá většinou několik let. Finálním spouštěčem potom může být cokoliv, zmíněný videohovor, pohled do zrcadla, nebo třeba špatně vyhodnocený pohled cizí osoby. Cokoliv z toho může vyvolat pocit, že nastal ten pravý čas na facelift. A je to naprosto v pořádku.