Tradiční metody provádění faceliftingu z dob minulých, měly zásadní nevýhodu v tom, že vytvářejí příliš těsnou a napnutou kůži, což vedlo k nepřirozenému vzhledu obličeje. Alternativa v podobě tzv. hlubokého faceliftu – Deep plane facelift byla vyvinuta newyorským chirurgem Andrew Jaconem. Díky tomu, že při ní dochází k pohybu vrstev nacházejících se pod svrchní kůží (jedná se o tzv. vrstvu SMAS), je možné dojít k požadovanému výsledku i bez vytváření tenzí, a výsledek je následně mnohem přirozenější. Řezy jsou při zákroku vedeny pod vrstvou SMAS, uvolňují její úpony a chirurg potom může obličeji navrátit mladistvý vzhled, který současně vypadá přirozeně. 

Metoda desetiletí

Deep plane facelift byl a je největším výdobytkem obličejové chirurgie za posledních dvacet let. Záleží však na každém detailu. Hlavní příčinou komplikací spojených s faceliftem jsou přitom odhalitelné rizikové faktory. Ty byly zkoumány i za pomocí statistických matematických metod jako je tzv. multivariační analýza, která ukázala na hlavní příčiny potenciálních komplikací. Ukázalo se, že významnými rizikovými faktory mohou být problémy s vysokým krevním tlakem, užívání léků na ředění krve nebo nevhodné potravinové doplňky. Problémy způsobují také předchozí chirurgické zákroky v oblasti krku či obličeje, a v neposlední řadě se negativně projevuje také vliv kouření. Není bez zajímavosti, že větší náchylnost k problémům během zákroku vykazovali muži. 

Je tedy zřejmé, že kontrola krevního tlaku hraje významnou úlohu při předcházení komplikacím. Platí to i pro samotný průběh operace. Ukazuje se, že spíše než lokální anestezii, je výhodnější využít lehkou celkovou anestezii, nebo analgosedaci, neboť ta umožňuje kontrolu krevního tlaku. Rizika během zákroku se tím snižují, a dokonce se následně zlepší rekonvalescence. 

Z pohledu matematiky

Vše výše uvedené demonstruje, že pozornost k detailu je nesmírně důležitá. Pro vlastní průběh operace i pro rekonvalescenci platí, že pokud v každém kroku dokáže lékař společně s pacientem nalézt prostor pro alespoň minimální zlepšení, celkový výsledek bude lepší o více než je prostý součet těchto malých zlepšení. Albert Einstein tento princip, byť v jiném kontextu, vyjádřil slovy „jedna plus jedna je občas více než dva“. Pro plastickou chirurgii to platí bezezbytku. Nebo ještě jinak: každý detail se počítá. I to nám na téma facelift říká věda.